Dakarské zlato 2020,
vítězství odvahy a srdce
aneb podtitul „Když máš umřít a nechce se ti.” Opravdovýho chlapa nedělá precizně vypracovaná postava nebo basketbalová výška či stylově střižený účes. Spousta keců, mávání rukou a coool fotek na sociálních sítích. Takových už tu bylo. Opravdového chlapa dělá vůle dosáhnout výjmečného cíle, jít za svým snem celou energií svého srdce. Dřít, vydržet a nenechat se zastavit ani rakovinou. Ať už v potu tváře děláte ručně šitý boty, stavíte dřevěný kostel nebo… jedete do Dakaru!
Jaromír Jíra patří mezi naší generaci, která sledovala výkony českých Liazů a Tatrovek v poušti západní Afriky, která s nadšením hltala každý československý úspěch. Ta doba v nás zanechala smysl pro pojmy jako je tým, odvaha, dřina, kamarádství. Individualita a sebestřednost, honba za zviditelnění sebe sama a za ziskem nám tehdy moc neříkala. Když Jaromíra přepadla zákeřná choroba, postavil se jí vzepětím všech sil a rozhodl se uskutečnit plány, na které by dřív ani nepomyslel. Splnit si svůj sen, přiblížit se svým vzorům, jménům jako Karel Loprais, Josef Kalina nebo Jiří Moskal. Tím se stal senegalský Dakar, respektive pláže u blízkého Růžového jezera, kde finišuje známý dobrodružný závod Real way to Dakar
www.realwaytodakar.com.
A když píšu dobrodružný, myslím tím dlouhých šest tisíc kilometrů. Ty začínají ceremoniálním startem v překrásné Paříži, aby brzy pokračovaly zasněženými vrcholky pohoří Atlas v severoafrickém Maroku. Ty se náhle změní na tu pravou, horkou pouštní stezku od nikud nikam v Mauretánii, aby končily až na plážích divokého Senegalu. Těch šest tisíc dakarských kilometrů kopíruje to nejhezčí z původních tratí známé rally a zapomeňte na to, že by pro vás v poušti přiletěl vrtulník. Ne, tento nízkonákladový závod je jen pro silné nátury, jak v minulosti dokázal dakarista Dušan Randýsek, moderátor rádia Impuls Vlasta Korec nebo populární čtyřkolkářka Olga Roučková.
V sedle čtyřkolky Can Am vyráží náš hrdina v roce 2019 v nejlehčí kategorii. Těch několik dní se zapsalo do závodníkovi duše natolik, že se s maximální energií vrh do příprav ostrého startu v letošním ročníku 2020. Absolvoval domácí mistrovství Offroad Maraton, spojil se s profesionály z ostravského Wings Teamu a 14. ledna 2020 odstartoval z pařížského předměstí.
Už první ostrá marocká etapa měla 400 závodních kilometrů přes skalnaté pohoří Atlas. Vstávání v pět hodin ráno se stává každodenním rituálem. Nejdříve pod krunýř a chrániče vítr zafouká ledové vločky sněhu, aby jej vystřídaly částečky horkého prachu skřípajícího mezi zuby. A to už tu byl cíl v pevnosti Merzouga. Žádný odpočinek, na čtyřkolku se vrhá mechanik, Jaromír se rychle občerstvuje a s Petrem „Low” Polaneckým, rally specialistou, prochází navigaci na další etapu. Závodníky nečeká žádný itinerář cesty, žádný roadbook. Jen projetí předepsanými body, check pointy. „Jeď si, kudy chceš. Jen buď v čas na správném místě.” je ve zkratce motto roadmastera, skauta a plánovače trasy Jiřího Vašátka. Ano, trať má na starost český offrouďák s tajemným úsměvem a moudrými vráskami kolem očí.
Ve čtvrté, extrémně horké etapě přichází nejdramatičtější okamžik, kde šlo o vteřiny, o stroj i o život. Požár. Nemilosrdné plameny zachvacují zadní část stroje. Jaromír na tuto dramatickou situaci vzpomíná takto:
„Moje první myšlenka? Tak tady jsem skončil já i čtyřkolka. Z kanystru, který se zřejmě poškodil, vytekl benzín a od výfuků chytil a zapálil celou zadní část čtyřkolky. Samotný desetilitrový kanystr i dva další pětilitrové, dříve než explodovaly, odpadly ze stroje, a tak jsem se až na ohořelý Camel Back vyhnul větší újmě. Čtyřkolka na tom byla hůře. Po zastavení hořela celá zadní část vysokými plameny.”
Mimo hasicího přístroje použil doslova vše, co bylo po ruce. Náhradní láhev vody, pití z ohořelého Camel Backu i zbytek Royal Coly z malé příruční láhve. Čtyřkolku se tak na poslední chvíli podařilo zachránit. Mechanik na stroji pracuje neúnavně celou noc. Svářečka startuje se soumrakem, aby pracovala ještě na úsvitu dne. Ruce mechanika Tomáše jsou poškrábané, popálené, ale jeho milý, takřka ještě chlapecký úsměv, nic nemohlo pokazit. Únavu je vidět jen v lehce slzících očích a tváři umazané od všudypřítomného prachu a oleje.
V nehostinné Mauretáni si sáhnou na dno sil i profesionální týmy, kdy sypké písčité duny pohlcují silnou závodní Toyotu. Zrádný fesh-fesh písek se nad ní zavírá jako voda v rybníce. Zahraničnímu týmu nebyl nic platný extrémní výkon motoru, ani znalosti z evropských rally crossů. I Jaromírova 350 kilogramů těžká čtyřkolka s pískem bojuje. „Buď se to naučím nebo končím.” je logický úsudek jezdce. Přes několik zapadnutí a nesčetné množství peprných poznámek, se jezdci daří pokračovat a zvládnout záludný terén.
Rychlé pláže Atlantiku přináší opačný problém, stroj uzpůsobený na sílu a tah nezvládá akceleraci. Tým nechce skončit těsně před cílem. To rozhodně ne. Naštěstí se problém týká jen řemene variátoru, který musel pobrat všechny záludnosti Sahary a lze mu tedy odpustit sníženou životnost. Nastává výměna, kdy se na trať podívá i jinak civilní dodávka doprovodného Wings Teamu a je tu cíl, vysněný finiš, legendární Růžové jezero.
„Dojezd k Růžovému jezeru v Dakaru byl odměnou za dřinu a nervy celé cesty. Projel jsem cílem pozadu – když RAK, tak jako RAK. Z radosti jsem se vykoupal v Atlantickém oceánu v plné polní včetně přilby.” vzpomíná Jaromír Jíra.
Jaromír Jíra jel pro správnou věc. Pro všechny, které dostihla zákeřná nemoc. Pro všechny, kteří váhají, zda uskutečnit své sny. Zapsal se do dějin motorsportu jednou pro vždy, zapsal tam i nás, své fanoušky hrdé na naší zem. A ten nápis CZECH REPUBLIC, který pokaždé zaskočí řadu západních profesionálních týmů, zná dodnes opravdu velká řada domorodců jako Czechoslovakia.