Sibiřské bahno
i Gruzínské hory v road movie
Cestovatelské filmy musí umět chytit za srdce a co nejvíc přiblížit atmosféru náročné cesty a prožitek z dálek, kam se nepodíváme každý den. Tentokrát zapomeneme na profesionální produkty filmových studií, protože je tu osobní, emocemi a zážitky nabitý cestopis, který má na svědomí sympatický motorkář Ondra Vlk.
„Nejvíc mne oslovilo, když jsem koukal na McGregora s Boormanem. To se mi tak strašně líbilo, Mongolsko mne úplně chytlo za srdce.” svěřil se mi Ondra se vzpomínkou na seriál Na mašině kolem světa.
Ondrovo autentické road movie Na motorce přes Sibiř, Střední Asii, Gruzii a zpět (
https://youtu.be/_D5NsGnjkZY ) je především cestovatelsky pravdivý a upřímný. Ukazuje hořce a tvrdě získané jezdecké zkušenosti z východní Sibiře, které se ukázala být spíše terénem pro pásák než pro motorku.
„Tam už nemůžete říct - nemůžu, nejde.” říká autor dokumentu Ondřej Vlk.
Po kolapsu závodního stroje KTM v sibiřských bažinách následuje hledání nové motivace. Štěstí přeje připraveným a být motorkářem, členem té velké a nejen internetové rodiny má svý výhody. K Ondrovi se dostává skvělá nabídka přichystaného stroje Yamaha Ténéré v Bištěku v Kyrgyzstánu. Neváhá a vyráží do nového dobrodružství, do skoro neznámých východních zemí.
„Cestovatelská svoboda, nepotkáte lidi, je to úplně něco jinýho.” zavzpomínal Ondra na nekonečné dálky Asie.
Vzdálené obzory Kyrgyzských planin, objevování fascinujících jezer i stoupání do horských masivů vám vyrazí dech, připoutá vás k obrazovce. Fascinovaně hledíte na onboard záběry i odpočinkové scenérie. Následuje legendární město na hedvábné stezce - Samarkand v Uzbekistánu.
Při zdolávání liduprostých hor a nehostinných pouští nakonec nejvíc záleželo na zásobě pitné vody, protože při dobrém rozvržení cesty přeci jen benzín seženete vždy, sdělil mi Ondra po skypovém rozhovoru. Všechny těžkosti zdolává s úsměvem, ať už jsou to zanedbané úzké cesty, hroutící se říční zemina nebo prasklý ráfek daleko od civilizace.
„Někdy to moc nejelo, kouřilo. Ale ténéerka je nakonec natolik blbuvzdornej a odolnej stroj, že si poradila i s místním benzínem.” hodnotí Ondřej Yamahu Ténéré.
Moje sympatie si mladý motorkář získal především při kontaktu s lidmi. Svým úsměvem odzbrojuje místní pastevce a nedůvěřivé starousedlíky. Dokáže naslouchat jejich příběhům, s respektem a pokorou přijímat jejich domácí pravidla a místní zvyklosti. Bez rozpaků si hraje s malými dětmi, pro které je motocyklista zajímavým povyražením a poděkuje za večeři, na kterou ho pozve na naše poměry velmi chudá rodina.
Ondra Vlk o Kyrgyzstánu: „Setkání s divokými koňmi byl ten nejsilnější okamžik v životě.”
Pro ten Ondrův přístup se mi osobité road movie líbí, není to jen sled líbivých obrázků a scenérií, ale i fajn přístup k místním lidem, jasný odhodlání a správná chlapská výdrž.
Ondra Vlk nám ukázal cestu ke svobodě, pro kterou milujem motorky. Zamiloval si netradiční místa, objevil pro nás další možnosti a neprobádané cesty. A za co má u mne plný počet bodů? Že všechny jízdy absolvoval v řádný motorkářský výbavě, s přilbou a krunýřem.